Pro ministranty prakticky:

Co my měl správný ministrant vědět:

    Slovo „ministrant“ pochází z latiny ze slova „ministrare“, to znamená sloužit. Ministrant je ten, který slouží Bohu všude tam kde je, nebo má být Bůh oslavován. Ministrování tedy není jen služba u oltáře (i když tam je naše první a hlavní místo služby), je to také důležitý celoživotní postoj. Umět sloužit i službu přijímat. Když už tedy začneme u oltáře sloužit měli bychom si uvědomovat, že nesloužíme jen když je potřeba (v neděli, na pohřbech,...) ale VŽDY KDYŽ MŮŽEME.

 

"Mějme napaměti že ministrantská služba je naše životní poslání."

 

Co by měl ministrant dodržovat:

 

+      Kromě neděle a svátků si udělat na mši čas i ve všední den!

+      Na mši svatou přicházet vždy včas, minimálně 10 minut před jejím začátkem!

+      Před vstupem do kostela si vypnout mobilní telefon a nechat ho v sakristii!

+      V kostele (a nejen tam) se chovat slušně!

+      Jakmile se vejde do sakristie, pozdravit: „Chvála Kristu." ...(případně odpovíme: „Navěky").

        Samozřejmě nezapomenout pozdravit Pána Ježíše ve svatostánku (pokleknout a požehnat se

        svěcenou vodou).

+      Pomoci kostelníkovi nachytat na mši!

        Při mši (i přede mší v sakristii) se nebavit, když mluvit, tak jen to co je nutné!

+      Dávat pozor na průběh mše, je-li něco potřeba, být vždy po ruce!

+      Aktivně se účastnit mše, odpovídat, zpívat a modlit se s ostatními!

+      U oltáře neběhat ani nepřebíhat ze strany na stranu, nejsme na sportovišti!

    Ruce mít sepnuty na hrudi (nepodpírat si pupek a nehrát si s prsty či cingulem)!

+      Na konci mše pomoci uklidit liturgické předměty!

+      Před odchodem se rozloučit: „S Pánem Bohem." ...a nezapomenout na Pána Ježíše ve

        svatostánku (pokleknout a opět se požehnat svěcenou vodou).

Postoje věřících při mši svaté:

Úkony při mši svaté:

 

Držení rukou    Sepnuté ruce směřují vzhůru, značí symbol, že se chceme nechat spoutat Ježíšem,

                        chceme svou vlastní vůli podřídit vůli Boží. Prsty směřují vzhůru, tedy jako naše

                        modlitba má stoupat vzhůru k Bohu.

 


Kříž    Velké znamení kříže: Připomíná nám, že Ježíš pro nás umřel na kříži.

          Malé znamení kříže: Dělá se před evangeliem.

          Křížek na čele značí: chceme pochopit Boží slovo;

          křížek na ústech: chceme v každé době Boží slovo vyznávat;

          křížek na prsou: v srdci chceme Boží slovo vždy uchovávat a jednat podle něho.

Stání    Stojíme vždy vzpřímeně, paty u sebe. Když stojíme, znamená to,

            úctu k tomu, kdo k nám mluví – např. k Ježíši při evangeliu.

 

Sezení    Sedíme vzpřímeně, paty u sebe, ruce na stehnech.

               Jsme uvolnění a klidní, abychom mohli plně a

               dokonale naslouchat.

 

       

 

Klečení    Klečíme vzpřímeně, nohy u sebe, sepnuté ruce. Klaníme se Bohu,

                značíme tím, že jsme pokorní, protože Bůh je mnohem větší než já.

     

 

Pokleknutí    Poklekáme na pravé koleno. Projev úcty a pokory před Pánem

                     Ježíšem v eucharistii.


     

 

Úklona    Ukláníme se ohybem v půlce zad. Pozdrav oltáře, uctění místa,

               kde se slaví eucharistie.


         

 


Sklon hlavy    Projev úcty Ježíši a celé nejsvětější Trojici.

    

 

Podání ruky    Podáváme vždy pravou, díváme se do očí.
                       Vyjadřuje odpuštění, přátelství, jednotu.

 

      

 

Bití v prsa    Bijeme se pěstí dvakrát na hrudní kost. Děláme to

                    při vyznání hříchů, protože se chceme probudit z

                    dělání hříchů, vyburcovat se k zamyšlení nad sebou

                    a k obrácení.

 

 

Chůze    Chodíme přiměřeně pomalu a vzpřímeně.
              Má vyjadřovat radost a připravenost ke službě

 

Prostrace    Nejhlubší výraz pokory před Bohem. Modlitba v leže,

                   mezi prachem a špínou vyjadřujeme že jsme

                   lidé hříšní.